Základní smysl zahraničních investic na jejich počátku je dvojí: pro investora využití ekonomické, a tedy ziskové příležitosti, kterou mu v dané míře nenabízí ani jeho domácí země, ale ani země porovnatelné se zemí cílovou.

Pro cílovou zemi je pak smyslem zvýšit a zkvalitnit kapitálovou základnu na vlastním území, přivézt do země nové technologie či know-how, integrovat ekonomické prostředí cílové země se zemí původu kapitálu či „jen“ vytvořit nové pracovní na trhu práce (selektivně na vybraných místech či globálně na území celé cílové země). 

zdroj: ...

Oba tyto původní cíle zahraničních investic hrály svou zásadní roli i při podpoře zahraničních investorů v prostředí České republiky. V domácím prostředí sehrál oproti jiným zemím světa ještě větší roli fakt oslabení či dokonce destrukce kapitálové základny v době plánované ekonomiky, který na počátku transformace znamenal obrovskou kapitálovou vyprahlost v ČR jako cílové zemi, která zároveň disponovala vzdělanou a zejména v průmyslu zručnou a zkušenou, a přitom relativně levnou pracovní silou.

S postupem času a s postupnou tvorbou kapitálu v cílové zemi se ovšem začaly logicky objevovat jiné otázky se zahraničními investicemi související. Jednou z těch klíčových je otázka, co lze udělat pro to, aby zahraniční investice zůstaly dlouhodobou součástí prostředí cílové země, nebo aby dokonce byly natolik inherentní, neodmyslitelnou a neoddělitelnou součástí cílové země, že už budou prakticky k nerozeznání od investic domácího původu. Tomuto konceptu říkáme zakořenění investic a vysokou míru zakořenění považujeme za jedno z měřítek úspěchu celého konceptu incentivizace zahraničních investic jako takového.

Zkoumání míry zakořenění však doposud nebylo nijak systematické, což může být překvapující vzhledem k tomu, jak velký objem zahraničních investic do České republiky od počátku transformace doputoval.

Proto se tato část výzkumu zaměřuje právě na inovativní definici zakořeněnosti investic a dále na aplikaci takové definice na množinu podpořených investic v České republice. Investigace začíná od páteřních otázek definujících zakořenění:

1. Jaká je autonomie managementu v hostitelské ekonomice?
2. Jaké je zastoupení lokálního managementu v řídící struktuře společnosti?
3. Jak je realizován výzkum a vývoj v dané společnosti?
4. Jak unikátní jsou dodavatelsko-odběratelské vztahy?
5. Jak unikátní je produkt, který s pomocí podpořené investice na daném území vzniká?
6. Jaká je míra spolupráce dané podpořené společnosti s jinými stakeholdery v daném místě či v dané zemi?

Na jejich základě pak hodnotíme, jak je daná investice zakořeněná individuálně, ale i to, jak moc můžeme o zakořenění mluvit v případě celé ekonomiky.